O knize: 1998 / Zdá se, že čtení této knihy bude nejúčinnější pro matematiky, zejména specialisty na topologii. Kniha je přesycena matematickými narážkami a četnými variacemi na téma prostorových proměn. Není příliš napínavé říci, že Deleuzeova kniha je věnována barokní matematice, konkrétně diferenciálnímu počtu, který vynalezl Leibniz. Je to leibnizovská, a nikoli newtonovská verze infinitezimálního kalkulu, která je prodchnuta zcela zvláštním barokním duchem. Baroko Deleuze interpretuje jako určitou provozní funkci nebo charakteristický rys, spočívající v neustálé produkci záhybů, v jejich hromadění, růstu, přeměně, v jejich aspiraci do nekonečna. Takto vytvořený nekonečný záhyb (obrázek mozkové kůry rostoucí do obřích rozměrů se hned napovídá) má jakoby dvě strany nebo dvě patra - záhyby hmoty a záhyby v duši. Těžké masy hmotných záhybů jsou nahromaděny vlivem vnějších sil a poté organizovány do harmonického systému podle vnitřních ohybů duše. Descartes použil zcela jiný princip montáže: pro něj je hmota charakteristická přímočarým prodloužením a duše je charakterizována „přímostí“, narovnáváním jakýchkoli mentálních „náklonností“.".